Příspěvěk zazněl na 40. Geodetických informačních dnech v Brně. Autorem je Ing. František Hofman, Ing. Milan Klimeš
Abstract
History and development of the oldest technical event on surveying and cartography in the Czech Republic.
1 Úvod
Tato odborná akce je podle našeho názoru jednou z nejpopulárnějších v oboru geodézie a kartografie. Zrodila se a světlo světa spatřila v roce 1962. Přečkala všechny organizační změny našeho resortu, přečkala i změnu společenského režimu. V posledních letech se jí dostalo velké podpory od vedení obou resortů geodézie a katastru jak českého tak i slovenského. Navíc se s ní ztotožnila cela řada velkých i malých firem a jednotlivců. Nebylo tomu tak ovšem vždy.
Z dnešního pohledu období 1948-1989 vývoji geodézie jako oboru rozhodně neprospělo. Hlavně byl mj. narušen plynulý vývoj katastru. Vzpomeňme např. JEP, souvislé zobrazení, převod většiny mapových podkladů velkých měřítek zpracovaných v S-JTSK do S-42 (Gauss-Krüger) aj. Hlavně byla narušena vazba s evropskými státy, hlavně v západní Evropě a s tím související značně omezený dovoz geodetických přístrojů. Informace o novinkách jsme získávali právě na BTZ (burzách technických zlepšení) prostřednictvím zástupců zahraničních firem, vystavujících na podzimních Mezinárodních strojírenských veletrzích v Brně. Snad není nutno připomínat, že to byl důvod k tomu, že se BTZ do roku 1990 konaly souběžně se strojírenskými veletrhy.
Letošní ročník je v pořadí již čtyřicátý, tato akce se nekonala pouze třikrát a to v letech 1964, 1981 a 2000. Uvědomme si jaká byla pro organizátory náročnost přípravy těchto akcí zajišťovat vystavovatele, přednášející a další potřebné náležitosti, a to vše nad rámec svých pracovních povinností. Rok má sice 365 dnů, ale utekl vždy „jako voda“. Snad na okraj se hodí výrok významného geodeta Ing. Františka Šilara, CSc.: „Nedovedu si představit rok, bez konání BTZ“.
Účastníci BTZ mimo získávání odborných poznatků a setkání s kolegy a přáteli, navštívili řadu míst v oblasti jižní Moravy a řečeno jazykem současné informatiky, doplnili si geografickou databázi o vinných sklípcích. Tak jsme navštívili Mikulov, „U erbu“ v Hustopečích, vinárnu Jednoty Moravský Krumlov-Rybníky, vinárnu „U královny Elišky“ v Brně a vinárnu „U Templářských rytířů“ v Čejkovicích. Zde mimo příjemného přátelského posezení jsme poslouchali krásné slovácké melodie v podání místních cimbálových muzik.
S návštěvami vinárny „U Templářských rytířů“ v Čejkovicích jsou spojena vystoupení Ing. Jiřího Šímy, CSc., bývalého předsedy ČÚZK Praha, který úspěšně „zaskočil“ za primášku cimbálové muziky. Při jedné z písniček v taneční vložce „zacifroval věčný mladík“ docent Svätopluk Michalčák z Bratislavy.
2 Ohlédnutí za technickým vybavením uplynulého období
Nikdy dříve jsme si nepřipouštěli, že tak brzo budeme nuceni vzpomínat na uplynulá léta, bohužel čas neúprosně utíká. Pokusíme se stručně připomenout vývoj geodetických přístrojů a výpočetní techniky. Toto ohlédnutí je pochopitelně poznamenáno historickou zkušeností obou autorů, kteří absolvovali brněnskou a pražskou techniku v první polovině let padesátých a poté oba celý svůj produktivní věk strávili v resortních organizacích ČÚGK v Brně a Plzni.
Se základními geodetickými přístroji, teodolity a nivelačními stroji jsme se setkali na vysoké škole při polních cvičeních z geodézie. Byly to přístroje Frič, Srb a Štys, většinou s kovovými kruhy, z předválečných pak teodolity Wild a Kern. Tyto a geodetické přístroje firmy Zeiss byly vzácné a nám studentům je vedoucí kateder geodézie neradi půjčovali.
Pro zajímavost několik slov o výpočtech na gymnáziu, které jsme ukončili v roce 1950. Veškeré výpočty jsme prováděli pomocí Valouchových logaritmických tabulek. O kalkulačkách jsme tehdy neměli ani ponětí.
Nástup do praxe u obou autorů se shodoval se vznikem resortu geodézie a kartografie, který soustředil geodetickou a kartografickou službu. Bude proto v následujícím připomenuta přístrojová technika v podmínkách tohoto resortu.
Přístrojové vybavení bylo v 50. letech zcela průměrné. Podrobné měření polohopisu ve velkých měřítkách v místních tratích se provádělo ortogonální metodou pomocí jednoduchého, výjimečně dvojitého pentagonu, v polní trati polární metodou dvojobrazovými dálkoměry Wild, Zeiss-Redta, Kern. Podrobné měření výškopisu bylo tehdy prováděno v místní trati plošnou nivelací přístroji Wild, Kern, Zeiss, Meopta, v polní trati a v členitější místní trati potom tachymetricky teodolity Wild, Kern, Zeiss, Meopta. Topografické mapování pro mapy středních měřítek bylo prováděno tachymetricky teodolity Wild, Kern, Meopta nebo stolovou metodou s využitím eklimetru Breithaupt.
K výpočtům se používaly kalkulátory Brunschwiga, Nisa, Odner aj., mírným pokrokem byly automatické kalkulátory Rheinmetal. I tak se nadále hledaly goniometrické funkce v tabulkách.
Na konci 50. let se pro topografické mapování map středních měřítek začala využívat letecká fotogrammetrie. Vlícovací body byly určovány většinou zpětným protínáním, úhlová měření byla prováděna vteřinovými teodolity Wild T2, Kern DKM. Pro jejich měření byly využívány v té době ještě stojící signály (věže) trigonometrických bodů. Také při mapování velkých měřítek byla využívána letecká fotogrammetrie, nejdříve v polních tratích, později omezeně i v místních tratích.
Podrobné bodové pole bylo zaměřováno většinou polygonovými pořady s využitím dvojobrazových dálkoměrů Zeiss-Redta, nebo pomocí teodolitu Wild T2 a konstantní latě aj.
Počátek 60. let byl ve znamení samočinných počítačů. Nejdříve to byly výpočty podrobných bodových polí, později i zpracování podrobného mapování map velkých měřítek. Vývoj zpracování map se postupně ubíral ke zpracování na automatickém koordinátografu Digigraf.
K pokroku dochází i v měření vzdáleností zaváděním radiových, ale hlavně elektrooptických dálkoměrů (EOK, AGA), nejdříve jako samostatné, později jako nasazovací dálkoměry. Vzpomínáme na rok 1972, kdy na BTZ švédská firma předváděla nasazovací dálkoměr AGA a účastníci byli doslova v „Jiříkově vidění“.
V 70. letech se objevily na pracovištích elektronické kalkulačky stolní (Compucorp) a kapesní (Elka). V téže době se začínalo využívat při mapování velkých měřítek základnový dálkoměr BRT 006, umožňující polární měření.
Vývoj automatizovaného zpracování map velkých měřítek pokračovalo doslova mílovými skoky. Zpracování bylo prováděno pro všechny rezortní organizace centralizovaně a to na počítači SM 4/20.
V 80. letech světlo světa spatřily i první totální stanice (Opton, Aga), které svými možnostmi (registrace měřených údajů) ovlivnily dosavadní systém mapování velkých měřítek a měření geometrických plánů. Elektronizace našla trvalé místo v geodetické praxi. Dochází k dalšímu zdokonalování totálních stanic, k většímu uplatňování výpočetní techniky. Výrobní technici začínají využívat kapesní kalkulačky s goniometrickými funkcemi.
Jakousi předehrou úplné elektronizace se v období poloviny 80 let staly mikropočítače PMD 85. Byly využívány hlavně na střediscích geodézie pro výpočty geodetických úloh, zobrazení výsledků bylo prováděno na minigrafu. Zpracováním programů se zabývala většina tehdejších podniků, nejaktivnější byla Geodézie Opava, kde byl zpracován široký soubor geodetických programů.
Konec 80. let a začátek let 90 znamenal na pracovištích resortu nástup osobních počítačů do geodetické praxe. Tento trend byl podpořen i změnou politického systému. Osobní počítače nahrazují několik přístrojů a funkcí.
Také v přístrojovém vybavení dochází ke značnému pokroku. Totální stanice dosahují špičkových parametrů a stávají se ve spojení s osobními počítači univerzálními pomůckami jak pro podrobné zaměřování změn v katastru nemovitostí, tak pro mapování ve velkých měřítkách.
V polovině devadesátých let se začíná aplikovat digitalizace map velkých měřítek, která v závěru 20. století dostává konečnou podobu. Dochází také k zásadní změně v pojetí výsledného produktu map velkých měřítek. Opouští se mapa tištěná a nahrazuje se souborem souřadnic jak lomových bodů parcel, tak popisu, značek aj.
Ve stejném období se uplatňuje metoda určování polohy GPS. Nachází uplatnění nejdříve v určování souřadnic bodových polí, postupně proniká i do podrobného mapování a dalších disciplin inženýrské geodézie.
Významným počinem resortu ČUZK je úplná digitalizace informací o katastru nemovitostí a její převedení do internetu spolu s informacemi o trigonometrických, zhušťovacích a nivelačních bodech.
3 Počátky burz technických zlepšení
Brněnské pracoviště geodézie a kartografie patřilo v šedesátých létech minulého století k těm, která se po stránce technické řadila v oboru ke špičce. Jako jediné mělo ve svých řadách pracovníka, který se profesionálně zabýval tím, co nyní nazýváme „marketingem“. Byl to Jindřich Kubín, původním zaměřením návrhář obleků. V krátké době se orientoval v geodetických pracích nejprve jako figurant, později jako pracovník propagace; ten přišel s nápadem pořádat specializované výstavky zlepšovacích návrhů, inovací, nových přístrojů a pomůcek, materiálů apod.
Musíme ještě připojit, že vedle tohoto natáčel film o technicko-hospodářském mapování, připravoval plakáty a diapozitivy pro venkovská kina k zahájení místního šetření, vedl podnikový časopis propagující novou techniku a technologie atd. To vše bylo možné díky nevšednímu pochopení tehdejšího náměstka ředitele a pozdějšího ředitele brněnského podniku Ing. Stanislava Jaroše. Tento prvorepublikový civilní geometr měl pro podobné návrhy – v tehdejší době se velmi vymykající běžnému „úředně povolenému“ přístupu k technickému rozvoji – velké pochopení a útvar technického rozvoje měl jeho plnou podporu ve své činnosti. Snad stojí za připomínku Ing. Zdeňka Koutného, tehdejšího vedoucího útvaru technického rozvoje.
Musíme také vzpomenout podílu podnikové pobočky Československé vědeckotechnické společnosti, která se pod vedením jejího předsedy a technického náměstka Ing. Ladislava Hromádky každoročně výrazně podílela na úspěchu akce nebývalým počtem dobrovolných spolupracovníků a organizátorů.
Tak došlo v roce 1962 k propojení tehdy velmi propagovaného strojírenského veletrhu s výstavou, nazvanou „burza technických zlepšení!“.
Začalo se v uvolněných kancelářích podniku a na veletrh byly organizovány společné exkurze. Díky pochopení podniku byly v dílně vyrobeny stolky jednotného rozměru, které potom sloužily další desítky let.
Tento improvizovaný stav však byl brzy zaměněn za prostory tehdejšího „Muzea dělnického hnutí Brněnska“, jehož budova spadala do areálu podniku. Zde jsme si již půjčovali masivní výstavní panely, jejichž stěhování byl skutečně technický problém – vážily totiž tak 50 – 60 kg. K ním podnikový stolař dodělal další lehké panely, s kterými jsme dožili do let devadesátých.
K organizaci jsme přistupovali komplexně, a tak součástí výstavy se postupně stávaly i stánky firem, které vystavovaly na Výstavišti v rámci veletrhu. Vydávali jsme specielní katalogy exponátů a účastněné podniky se prezentovaly samostatnými letáčky a prospekty. Ke každé burze byl vydáván katalog exponátů, který sloužil jako referenční materiál v období mezi burzami.
V létech devadesátých se potom burza přestěhovala do tehdejšího „Domu stavbařů“ na Dominikánské ulici a v létech pozdějších se potom místem každoročního setkávání geodetů stal nově vybudovaný „Dům techniky“ (respektive „Kongresové středisko“) na brněnském Výstavišti.
Nedílnou součástí burz byly soubory přednášek tuzemských i zahraničních expertů.. Vystřídalo se jich za těch 39 let velká řádka, snad nejvzdálenější byl profesor Doyle z Kanady. Vedle něj ale přednášela řada autorů z Belgie, Velké Britanie, tehdejších obou německých států, Švýcarska, Nizozemska, Maďarska atd.
Sborníky přednášek patří k dokumentům své doby a lze v nich najít jak se vyvíjel nejen obor geodézie a kartografie, ale i společenské postavení jeho nositelů.
Během času se ale přišlo na to, že se jen velmi obtížně hledají novinky ve zlepšovatelském hnutí, které by každoročně naplnily poměrně rozsáhlou výstavu. Tak se začalo s ročním střídáním Geodetických informačních dnů a Geodetických oborových dnů, tematicky zaměřených na určitou oblast geodézie a kartografie a to po stránce teoretické i praktické.
Za zmínku ještě stojí, že v osmdesátých létech se zapojila do organizace i konferenční firma SYMMA paní Martínkové z Brna, která zajišťovala kontakty nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.
Při hodnocení minulosti nelze nevzpomenout na společenskou stránku tohoto každoročního setkávání odborníků ze škol, praxe, výzkumu, výrobců ze sféry domácí i zahraniční. Tyto společenské styky nad skleničkou jihomoravského vína jistě přispěly k navázání neformálních kontaktů často na celý život.
Když se tak podíváme na uplynulé roky, musíme se obdivovat všem, kteří nosili svoji kůži na buben a stykem se zahraničními experty si říkali o velké maléry jak se státní policií, tak s tehdejšími orgány KSČ.
4 Současnost
Dnešní pojetí akce se pochopitelně liší od jejích počátků: pořadatelem není již žádný geodetický podnik, ale Spolek zeměměřičů v Brně, který převzal všechny povinnosti organizačního, odborného i finančního zabezpečení. Nastoupila nová generace organizátorů, z nichž vedle předsedkyně Spolku Ing. Jany Charvátové stojí za připomenutí nedávno zemřelý Ing. Jaroslav Kolman.
Také se velice velmi změnily podmínky: k propagaci nových přístrojů a technologií výrazně napomáhají elektronická media, ať již internet či televize. Nicméně dle našeho mínění prioritní zůstává osobní kontakt a výměna osobních poznatků a zkušeností, čehož jste důkazem vy všichni na této akci pravidelně se účastnící.
Někdejší místa konání se také mění a hledá se optimální prostředí, které by umožnilo snadný přístup v Brně, dobré ekonomické relace, kombinaci výstavního prostoru s přednáškovým sálem, pohodlí a komfort pro účastníky. Toto není pochopitelně jednoduchá záležitost, protože mnohé z těchto kategorií se navzájem neslučují. Původní několikadenní trvání akce se zkrátilo na dva dny, výjimečně i jeden den.
Nicméně čtyřicet běhů této tradiční odborné akce dává dostatek důvodů k přesvědčení, že jde o přípravu životaschopné akce, kterou – jak napsal do pamětní knihy jeden z mimobrněnských účastníků – kdybychom neměli, tak si ji musíme pořídit.
A tak za někdejšího organizátora BTZ z Brna a někdejšího pravidelného účastníka BTZ z Plzně přejeme této akci alespoň dalších deset let.